Toto není umění / This is Not Art

Výrok „toto není umění“, kterým tematicky rámujeme 9. ročník festivalu, pro nás nepředstavuje jen sémantickou hru s významy. Magrittovské téma Zrady obrazu, na který poukazuje, totiž vnímáme spíše jako odrazový můstek k obecným úvahám o roli umění v současné společnosti. Otázku proto primárně nesměřujeme k tomu, v jakém vztahu je obraz a skutečnost, nýbrž k tomu, do jaké míry, případně jakým způsobem, na skutečnosti participuje samo umění. Zadání pro autory tak může implikovat přinejmenším dva významové syžety. Ten první exponuje motiv (domnělé) zrady, které se mělo umění dopustit vůči společnosti tím, že se pro její významnou část stalo nesrozumitelným a vyprázdněným. A je tak vlastně hozenou rukavicí všem autorům, kteří mají odvahu vstoupit do veřejného prostoru a zároveň s ním odmítají pracovat jen jako s laciným alibi či rádoby vstřícným gestem ochoty opustit bezpečnou rezervaci některé z galerijních institucí, aniž by se jakkoli přizpůsobovali pozměněnému paradigmatu.

Přinejmenším stejně významný je ale i druhý vystávající syžet, jímž je, lapidárně řečeno, schopnost umění konat. Podle Maurice Blanchota „umění jedná špatně a jedná málo (…). Poletuje kolem pravdy s rozhodným záměrem nepopálit se o ní.“ Znamená to tedy, že umění musí splynout s životem, aby dosáhlo změn, po nichž volá? Musí rezignovat na svůj statut? A jestliže tak učiní, co vyplní jeho místo? Kdyby prý šel Marx cestou snů svého mládí a napsal ty nejkrásnější romány na světě, okouzlil by nejspíš svět, ale zřejmě by jím neotřásl. Je tedy třeba napsat Kapitál, a ne Vojnu a mír? Není možné Césarova vraha „jen“ malovat, je třeba být Brutem?

Pokud se dnes nad značnou částí umělecké produkce vznáší odsudek ve smyslu našeho motta, neznamená to bohužel, že by tato díla nutně překročila vytýčenou mez mezi uměním a aktivním životem – a tím i nabyla na akceschopnosti. Důvody jsou naneštěstí jiné a značí spíše komunikační selhání. Ať už se tedy participující autoři k mottu letošního ročníku festivalu postaví jakkoli (jeho obsah pojmou doslovně nebo s ním budou pracovat jako s metaforou), cíl mise, třebaže naivní a vzdálený, je zřejmý – tzn. dosáhnout alespoň zárodek katarze, jíž lze považovat za nezbytný předpoklad k znovuobnovení vztahu mezi (uměleckým) dílem a jeho recipientem.

Mapa

Autoři

Znamení
Nerozumím současnému umění