Adam Tenora

Znamení
(látka)

„Textilní invaze do známé budovy Ostravica-Textilia.“ Dům, oblepený dřevěnými obklady a ovinutý sítěmi, dlouhá léta lapá po dechu, a byť byl stavěn za komerčním účelem, dnes vybízí především k umělecké reflexi, neboť jeho stav podněcuje diskuzi. 

K budově bývalého Obchodního domu tak přibyl další „obklad“, který zároveň odkazuje na jinou budovu – někdejší Německý dům, zbouraný v letech 1945-46. Vzniká tím nové propojení–seance dvou budov a osudů, jež za nimi stojí. Dva osudy, dva přístupy, dva národy, dvě morálky, ale i dvě doby.

Textil a červená barva pro tento projekt nejsou zvoleny náhodně: „Německý dům v M. Ostravě má býti zbourán. Střed města by nabyl ihned jiného vzhledu. – Jak je nevkusné, když uprostřed moderních paláců stojí červený >>Deutsches Haus<< staroněmeckého slohu.“ Tento nadpis a podnadpis ozdobil Polední ostravský deník v roce 1930 – tedy příznačně ve stejném roce, kdy byla Ostravica-Textilia slavnostně uvedena do provozu. Červená barva zdiva je v článku vytýkaná hned několikrát, a tak se pro objekt stala symbolickou.Hned v úvodu téhož článku se objevuje i kouzelná věta o mohutných moderních palácích o mnoha poschodích a skvělých velkých výkladech, jimž musely ustoupit starší stavby „nádražíčka“ místních elektrických drah a Andreovy vily. Nepotká nakonec týž osud i „Ostravicí“? A pokud ne, tak jiné, třeba méně exponované stavby minulosti? Zachovat historii a být kulturním zoufalcem, jak o tom hovoří Rem Koolhaas, nebo raději na patník udělat svou vlastní značku? Byl Německý dům opravdu „nevkusný a nepříjemný“ – jak se o tom hovoří v článku – a byl opravdu až takovým trnem v oku uprostřed „dokonalého zjevu středu města“? Právě k takovým úvahám Tenorova instalace, spočívající ve vyvěšení červené látky právě v místech, kde k sobě bývaly obě budovy přimknuté, svádí. Věc je ale přirozeně složitější, neboť faktický zánik Německého domu nepřivodily potřeby „moderní doby“ či estetická kritéria (jakkoli účelově užívaná), nýbrž rozjitřená atmosféra konce války.

Adam Tenora
* 1998 ve Studénce, žije a pracuje v Praze
Adam Tenora je student Akademie výtvarných umění v Praze, ateliéru Socha 1 Lukáše Rittsteina a Michala Cimaly (od roku 2017). V současné době studuje na zahraničním výjezdu na Koninklijke Academie voor Schone Kunsten v Antverpách. Ve své práci využívá zvýšenou citlivost vůči okolí, společnosti či přírodě, aniž by se apriorně uchyloval k předem definovaným postupům. Právě neomezená svoboda používat jakýkoliv materiál a techniku je tak tím, co především definuje základ jeho tvorby. Všímá si opomíjených či potlačovaných jevů, skutečností a témat, exploatace přírody, nebo se pokouší revidovat antropocentrický pohled na okolní svět prostřednictvím budování nových rámců komunikace mezi člověkem a přírodou.
A Sign
A textile invasion of the well-known Ostravica-Textilia building. Covered with wood panelling and wrapped in nets, the building has been catching its breath for many years, and although it was built for commercial purposes, it mainly encourages artistic reflection now, as its condition stimulates discussion. Another “tiling” was added to the building of the former department store, referring also to another building – the former German House, demolished in 1945–1946. This creates a new connection-session of two buildings and the fates behind them. Two fates, two approaches, two nations, two moralities, but also two times. The textile and red colour are not chosen accidentally for this project: “The German House in M. Ostrava is to be demolished. The city centre would immediately take on a different appearance. – How tasteless it is when the red ‘Deutsches Haus’ of the old German style stands in the middle of modern palaces.” This headline and strapline appeared in the Polední Ostrava daily in 1930 – characteristically in the same year when Ostravica-Textilia was ceremoniously put into operation. The red colour of the masonry is criticised several times in the article, so it became symbolic for the building. Right at the beginning of the same article, a magical sentence appears about the massive modern palaces with many floors and great grand shop windows, for which the older buildings of the local electric railways’ “little station” and Andre’s villa had to make way. Will “Ostravica” meet the same fate in the end? And if not, will that happen to other, perhaps less exposed buildings of the past? Should we preserve history and be a cultural loser, as Rem Koolhaas views it, or make our mark on a bollard? Was the German House really “tasteless and unpleasant” – as the article said – and was it really such a thorn in the side in the middle of the “perfect appearance of the city centre”? These are the considerations suggested by Tenora’s installation, consisting in hanging a red cloth in the very place where the two buildings used to be attached to each other. Naturally, the matter is more complicated, because the actual disappearance of the German House was not brought about by the needs of the “modern age” or aesthetic criteria (however purposefully used), but by the agitated atmosphere of the end of the war.
Adam Tenora
born 1998 in Studénka, lives and works in Prague
Adam Tenora is a student of Lukáš Rittstein’s and Michal Cimala’s Sculpture 1 Studio, Academy of Fine Arts in Prague (since 2017). He is currently studying abroad at the Koninklijke Academie voor Schone Kunsten in Antwerp. In his work, he uses a heightened sensitivity towards the environment, society and nature, without a priori resorting to predefined procedures. It is primarily the unrestricted freedom to use any material and technique that defines the basis of his work. He notices neglected or suppressed phenomena, facts and themes, as well as the exploitation of nature, and attempts to revise the anthropocentric view of the world around him by building new frameworks of communication between people and nature.
● Náměstí dr. Edvarda Beneše (býv. obchodní dům Textilia)
49.8335, 18.28898