Znamení
(látka)
„Textilní invaze do známé budovy Ostravica-Textilia.“ Dům, oblepený dřevěnými obklady a ovinutý sítěmi, dlouhá léta lapá po dechu, a byť byl stavěn za komerčním účelem, dnes vybízí především k umělecké reflexi, neboť jeho stav podněcuje diskuzi.
K budově bývalého Obchodního domu tak přibyl další „obklad“, který zároveň odkazuje na jinou budovu – někdejší Německý dům, zbouraný v letech 1945-46. Vzniká tím nové propojení–seance dvou budov a osudů, jež za nimi stojí. Dva osudy, dva přístupy, dva národy, dvě morálky, ale i dvě doby.
Textil a červená barva pro tento projekt nejsou zvoleny náhodně: „Německý dům v M. Ostravě má býti zbourán. Střed města by nabyl ihned jiného vzhledu. – Jak je nevkusné, když uprostřed moderních paláců stojí červený >>Deutsches Haus<< staroněmeckého slohu.“ Tento nadpis a podnadpis ozdobil Polední ostravský deník v roce 1930 – tedy příznačně ve stejném roce, kdy byla Ostravica-Textilia slavnostně uvedena do provozu. Červená barva zdiva je v článku vytýkaná hned několikrát, a tak se pro objekt stala symbolickou.Hned v úvodu téhož článku se objevuje i kouzelná věta o mohutných moderních palácích o mnoha poschodích a skvělých velkých výkladech, jimž musely ustoupit starší stavby „nádražíčka“ místních elektrických drah a Andreovy vily. Nepotká nakonec týž osud i „Ostravicí“? A pokud ne, tak jiné, třeba méně exponované stavby minulosti? Zachovat historii a být kulturním zoufalcem, jak o tom hovoří Rem Koolhaas, nebo raději na patník udělat svou vlastní značku? Byl Německý dům opravdu „nevkusný a nepříjemný“ – jak se o tom hovoří v článku – a byl opravdu až takovým trnem v oku uprostřed „dokonalého zjevu středu města“? Právě k takovým úvahám Tenorova instalace, spočívající ve vyvěšení červené látky právě v místech, kde k sobě bývaly obě budovy přimknuté, svádí. Věc je ale přirozeně složitější, neboť faktický zánik Německého domu nepřivodily potřeby „moderní doby“ či estetická kritéria (jakkoli účelově užívaná), nýbrž rozjitřená atmosféra konce války.
