Z lásky k Česku
Ačkoli reklamní nápisy zmizely z fasády budovy někdejšího hobbymarketu Bauhaus krátce poté, co tento obchodní řetězec Ostravu opustil, firma i stavba samotná jen stěží upadly do anonymity, a to nejen kvůli jejich významnému podílu na periferizaci městského jádra, ale i kvůli zodpovědnosti za letité chátrání městských jatek, které Bauhaus v polovině 90. let minulého století od města získal. Od slibu (ze strany města naneštěstí právně neošetřeného) tuto kulturní památku zrekonstruovat a učinit právě z ní svoji provozovnu, totiž investor ustoupil a po celých dvacet let, co jsou jatka jeho majetkem, se o ně prakticky nestaral. Jejich současný stav je proto výrazně horší než v době, kdy je od města za směšnou částku 60 000,- kupoval. Rozhodnutí vedení Bauhausu město opustit tak mnozí vnímali jako naději, že se nakonec přece jen podaří jatka zachránit, a to tím spíše, že o ně projevilo zájem město, jež se deklarovanou snahou zřídit zde některou z kulturních institucí pravděpodobně snaží odčinit svůj hřích z minulosti. Od té doby se však příliš nezměnilo, neboť město i korporace již po několik měsíců zůstávají ve vyjednávacím klinči. Slogan, vypůjčený z reklamní kampaně jiného z v Česku působících německých obchodních řetězců, jímž Alena Drahokoupilová osadila uprázdněnou konstrukci na fasádě budovy, tak může být čten jako výzva k dodatečnému projevu altruismu ze strany obchodního řetězce. Ještě více ale asi funguje jako uštěpačná poznámka na adresu nadnárodních korporací, jež se, i přes deklarovanou sounáležitost se svým okolím, řídí výhradně partikulárními zájmy.
