Pokus nakreslit přímkami kruh
„Nulla dies sine linea.“
Plinius starší
Pro většinu kultur představuje kruh symbol dokonalosti. Kruhovost je posvátná jako nejpřirozenější tvar, v němž se zračí nekonečno, nebeská jednota či přímo boží princip. V digitálním prostředí ale žádný kruh neexistuje, jsou jen body, které se spojují v čáry. Z tohoto předpokladu vychází i Smitsova aproximace kruhu zkonstruovaného na stěně domu přibližně ze tří desítek přímek. Takovému kruhu logicky chybí plynulost, a protože se také na jeho podobě významně podílí lidský faktor (úhel, pod kterým se přímky spojují, odhaduje autor pouze na základě vizuální zkušenosti), chybí mu i pravidelnost ryzí geometrie, jež je hlavní devízou digitálního prostředí.
Přirozeně, že tento střet digitálního a lidského může být záminkou k řadě úvah, včetně té o nutnosti řemeslné vybavenosti dnešních umělců. Například ve smyslu řeckého pojmu techné, jehož princip v praxi ilustrují klání antických malířů o to, kdo udělá jemnější a pravidelnější linii štětcem. Stejně tak lze ale Smitsův defektní kruh číst i jako obecnou metaforu nedostižnosti ideálu či jako holé konstatování našich limitů v honbě za dokonalostí.