Pohřeb stromu

„Strom už stojí jednou nohou v hrobě, je proto logické pohřbít ho, když zemře. Pod zemí, zpět u zdroje, jenž ho držel při životě, teď slouží jako živná půda pro budoucí sourozence. Jen pařez je připomínkou jeho někdejší přítomnosti.“

Helmut Smits

Podobně jako v paralelním projektu „Prořezané v linii“ poukazuje Helmut Smits i v této realizaci na lidskou potřebu přizpůsobovat okolní svět vlastnímu druhu a vštěpovat mu svoje pravidla. Kultivace přírody v tomto případě nabyla podoby tradičního pohřebního ritu, jako jednoho z typických indikátorů lidské kultury a civilizace, kterým se výrazně odlišuje od ostatních živočichů. Do předem připraveného hrobu autor namísto lidských ostatků uložil odumřelý strom a z pařezu, který po něm zůstal, se rázem stal náhrobní kámen.