Ostrava, kde nežijeme
(virtuální aplikace)
Jan Mesany vstupuje na půdu několika významných, leč nepřístupných ostravských objektů a skrze odosobněnou, ponejvíce dokumentární kameru zachycuje jejich aktuální podobu. Ta je nevyhnutelně tranzitní, neboť uvedené prostory spějí buď k regeneraci či konečnému úpadku. Výsledkem jeho snažení je tak soubor datových konzerv, jež lze stavět přinejmenším do trojice různých kontextů. Tím prvním je samo město, jež se dlouhodobě potýká s úbytkem obyvatel, a tím i rostoucím počtem chátrajících domů, které nenápadně proměňují veřejný prostor. Druhým kontextem je otázka relevantnosti této výpovědi, tzn. do jaké míry je virtuální obraz místa odrazem skutečného stavu, a konečně tím třetím, nakolik lze tuto dokumentační praxi označit za uměleckou a zdali její statusové ukotvení v rámci festivalu umění není také jejím největším handicapem.