Děkuji, že jsi mě vyhodil
Jde o rozehranou společenskou hru v troskách směřující k situaci, kdy člověk není vítězem.
Velkoformátový tisk kresby šachovnice pokryté rozházenými předměty, coby němými svědky právě ukončené dramatické hry a kolem rozestavěné balíky slámy. To jsou základní obrysy Pfeifferovy instalace, která v první rovině poukazuje na symbolický význam hry jako setkání a utkání protikladných sil uvnitř vyhrazeného prostoru. Sama šachovnice tradičně symbolizuje střídavý vliv všech základních dualit a komplementarit ve světě jevů: negativního a pozitivního, noci a dne, mužského a ženského prvku, času a prostoru nebo také pohybu života kolísajícího mezi dobrem a zlem či štěstím a neštěstím. Pfeiffer si také přisvojuje některé z hermetických symbolů, vždy tak ale činí záměrně arbitrárně, čímž podkopává vážnost konfliktu a relativizuje jeho důsledky pro obě zúčastněné strany. Jakoby se tyto vznešené, symbolikou zatížené rekvizity dostaly do rukou někoho, kdo si stěží uvědomuje jejich skutečný význam. Někoho jako dítě, které se teprve seznamuje s obvyklou funkcí věci. V banálních kulisách obklopen balíky slámy se dopouští celé řady přehmatů a přestupků proti pravidlům. A snad právě proto, že mu mnoho věcí uniká, je jeho jednání osvobozující.