Ukradený čas
(umělá pryskyřice, nalezené předměty)
Ústředním bodem projektu Jazoo Yang je téma paměti a regenerace. Autorka se jako flaneur prochází městem a sbírá drobné efemérní předměty, které ji zkřížily cestu. Její výběr zpravidla nepodléhá jasnějším pravidlům a nálezy tak představují poměrně diverzifikovaný urbánní materiál, od běžného smetí až třeba po úlomky stavební suti. Tyto předměty pak zalévá do transparentních cihel a v podobě drobných improvizovaných stavbiček (pomníků) je vrací zpět do veřejného prostoru. Ty jsou v něm sice po nějakou fyzicky přítomné, zároveň ale svojí křehkou povahou implikují motiv mizení. Více než jako symbolické pokusy o znovuobnovení identity je proto třeba tyto zásahy vnímat jako svědky nevyhnutelné cirkulace a obměny místa, a tedy i jako připomínku neustále generovaných ztrát.
Instalace Ukradený čas však sleduje i jiné významové linie. Předně tématizuje, jakým způsobem v dnešní hypermoderní době splývá potřeba být s potřebou mít. A s tím souvisí i to, do jaké míry je naše rozhodování determinováno prostředím, v němž se vyskytujeme, a zdali není jakákoli sanace veřejného prostoru jen výrazem stupňující se potřeby vlastnit či kontrolovat.