(6 m3)?
„Není náhodou, že tento experiment vznikl a zanikl na mariánskohorském hřbitově. Přes jeho abstraktní záměr existuje souvislost mezi instalací a tamními suprematistickými hroby. Toto téma se mi opakovaně vrací. Malevič je jeden z triangulačních bodů mé tvorby.“
Karel Kunc
V kontextu mariánskohorského hřbitova se dvojice průchodů opláštěná surovými prkny jeví jako poměrně radikální gesto. Zatímco z boku se jejich lapidární forma alespoň částečně rozbíjí o náhrobky, z čelního, ničím nerušeného pohledu, evokují spíše cosi jako prapodivnou automyčku. Tento dojem zřejmě nezmizí ani tehdy, když se v divákově zorném poli vynoří vnitřní úprava stěn z červené textilie. Koridor tím možná jen trochu více nabude charakter organických útrob.Co to ale značí? Lze se snad domýšlet, že jde o místo určené pro přechodový rituál? Jedním z takových dodnes praktikovaných
je konečně i pohřeb. Podle autora jde ale spíše o pomník živým. Ani ti, kteří daný prostor přímo fyzicky zakusí, však stejně nejspíš neodhalí pro autora poměrně významnou tvarovou diferenci jinak zdánlivě identických prostorů. Pro ty, kteří neshlédnou na objekt z ptačí perspektivy, zkrátka zůstane Kuncova minimalistická hříčka obestřena rouškou tajemství, stejně jako pravděpodobně zůstane bez vysvětlení autorova výchozí teze o smrti jako základním pilíři moderní medicíny. Nakonec tak asi nejsilnější dojem Kuncova instalace zanechá tím, že je fakticky hmatatelnou připomínkou současné krize evropského urbanismu, jejímž důsledkem je mimo jiné i marginalizace postavení hřbitova v rámci městské struktury. Hřbitov a s ním spjaté téma smrti a pomíjivosti jsou tak vědomě vyloučeny z centra (života) směrem na periferii.