Karolina Balcer

Městský obývák
(textil, mixed media)

Veřejný prostor a jeho nárokování a přizpůsobování vlastním potřebám je častým tématem instalací Karoliny Balcer. V instalaci Soukromý pozemek dočasně oplotila několikametrový čtverec ve veřejném parku, v instalaci Zkratka vytyčila průchod, který měl sloužit chodcům ke zkrácení cesty přes travnatou plochu, instalace Paravaning pak reflektovala způsob, jakým návštěvníci polských přímořských letovisek ohrazují své místo na pláži zábranami proti větru, aby si ve skutečnosti zajistili soukromí. S použitím jednoduchých a přímočarých prostředků a jisté dávky humoru Karolina Balcer kriticky míří na aktuální společenská témata, ale i na otázky lidského charakteru nebo zažité vzorce chování. 

Pro Kukačku Balcer vytvořila instalaci Městský obývák, ve které se na městský veřejný prostor dívá pohledem člověka bez domova. Pojem nepřátelská architektura – nebo jak ji nazývají její tvůrci – obranná architektura, označuje prvky na městském mobiliáři, které zabraňují pohodlnému položení nebo posazení. Obvykle jde o hroty nebo výstupky na rovných plochách, jindy o záměrné projektování laviček s cílem zabránit jejich využívání k ulehnutí nebo ke spánku. Všechny tyto prvky jsou ve veřejném prostoru umisťovány především s cílem zbavit se bezdomovců z exponovaných míst ve městě. 

Instalace Městský obývák si naopak klade za cíl dát městskému mobiliáři lidštější charakter a s pomocí pestrobarevných ručně šitých potahů na lavičky vytvořit protějšek k nepřátelské architektuře. Město z pohledu lidí bez domova plní funkci “domu”. Lavička se tak pro ně stává lůžkem, obchod lednicí, nádraží obývákem, kašna koupelnou. Bydlištěm se pro ně pak příznačně stává radnice, před níž je instalace umístěná. Instalace by tak alespoň dočasně měla navozovat pocit, že veřejný prostor je možné obývat nebo dokonce zabydlet, a že by jeho charakter měl být především inkluzivní, a nikoli exkluzivní.  

 

Karolina Balcer (PL)
* 1988 v Toruni (PL), žije a pracuje ve Varšavě (PL)
http://karolinabalcer.com
Karolina Balcer je absolventka Akademie Sztuk Pięknych ve Wrocławi a mezioborového doktorského studia na téže univerzitě. Zabývá se malbou, videem, vytváří objekty a instalace ve veřejném prostoru. Její práce vykazují především zvýšenou citlivost vůči architektuře jakožto nástroji organizace společenského života. Své tvůrčí procesy zakládá na pozorování nejbližšího okolí, kterým pro ni může být město, společnost nebo rodinný dům. Právě motiv rodiny a aktivní zapojování členů vlastní rodiny do tvorby je velmi důležitým aspektem, který autorce umožňuje udržovat své dílo v reálném a subjektivně blízkém kontextu. Privátní příběhy a zážitky se v jejím díle stávají záminkou pro debatu nad aktuálními společenskými tématy. V roce 2015 spoluzaložila galerii Wykwit, později transformovanou na společnost Wykwitex. Společně s Iwonou Ogrodzkou založila uměleckou iniciativu Why Quit.
A City Living Room
Public space and attempts to claim it and adapt it to one’s own needs are a frequent topic of Karolina Balcer’s installations. In The Private Land, she temporarily fenced a square of several metres in a public park; in The Shortcut, she marked out a passage for pedestrians to shorten their way through the grass; in Fencing, she reflected the way visitors to Polish seaside resorts fence their places on the beach with wind screens to actually secure their privacy. Using simple and straightforward means and a certain amount of humour, Karolina Balcer critically focuses on current social topics, but also on issues of human character or established behaviour patterns. For the Cuckoo, Balcer created A City Living Room, an installation in which she looks at the city’s public space from the perspective of a homeless person. The term hostile architecture or – as its creators call it – defensive architecture refers to elements on urban furniture that make it impossible to lie down or sit comfortably. These are usually spikes or protrusions on flat surfaces, sometimes a deliberate design of benches to prevent them from being used for lying or sleeping. All these elements are placed in public space primarily to drive out the homeless from exposed places in the city. On the other hand, the installation A City Living Room aims to give urban furniture a more human character and, using brightly coloured hand-sewn bench covers, to create a counterpart to hostile architecture. From the point of view of homeless people, the city serves as a “house”. A bench is turned into a bed, a shop into a refrigerator, a station into a living room, a fountain into a bathroom. The town hall, in front of which the installation is located, then symptomatically becomes a place of residence for them. The installation should at least temporarily evoke the feeling that public space can be inhabited or even made homely, and that its character should be primarily inclusive, not exclusive.
Karolina Balcer
born 1988 in Toruń, lives and works in Warsaw
Karolina Balcer is a graduate of the Academy of Art and Design in Wrocław (2014) and the interdisciplinary post-graduate programme at the same university (2020). She works with painting and video, creating objects and installations in public space. Her works show, above all, a heightened sensitivity towards architecture as a tool for organising social life. She bases her creative processes on observation of her immediate surroundings, which for her can be a city, society or a family home. The motif of the family and the active involvement of members of her own family in her work is a very important aspect that allows the artist to keep her work in a real and subjectively close context. In her work, private stories and experiences become a pretext for debate on current social issues. In 2015, she co-founded the Wykwit Gallery, later transformed into the company Wykwitex, and together with Iwona Ogrodzka they founded the Why Quit art initiative.
● Náměstí dr. Edvarda Beneše
49.83415, 18.28849