Vidět a nebýt viděn
Vylidnění centra Ostravy je aktuálně hojně diskutovaným problémem. Prázdné obchodní plochy a kanceláře působí na těch pár jedinců, náhodně se objevujících v centru, ještě více jako urbanistické vakuum. Na jedné z nedávných veřejných diskuzí o současném stavu centra se primátor města vyjádřil, že by pomohla přeměna těchto prázdných prostor na byty. Využitím banálního, téměř nevnímatelného vstupu, s tímto problémem pracuji. V České republice – na rozdíl třeba od protestantské části Evropy – patří k znakům obydleného místa záclony v oknech. Záclony zde plní několik účelů – chrání obyvatele domu před oslepujícími slunečními paprsky a vysokou teplotou v místnostech. Slouží ale také jako izolační prvek od okolního světa a zajišťují potřebné soukromí. V mém projektu s touto konvencí pracuji a instaluji záclony do oken nevyužívaných budov v centru města. Svojí přítomností zabraňují kolemjdoucím nahlížet do bezútěšné nicoty obchodů. Tím, že je ale namísto zevnitř věším z vnějšku oken, dociluji i převrácení prostorových vztahů, ulici tak propůjčuji jeden ze základních rysů intimity domova.
