Markéta Váradiová

Vzdušná brána

Vzdušná brána je objekt na pomezí obrazu a instalace, jehož ideou i záměrem je prolínání realit. Tvoří ji zrcadlové pásy zavěšené v prostoru. Vstoupí-li divák do bezprostřední blízkosti brány, jeho odraz v zrcadlech se opticky propojí s prostorem za zrcadlem, prostředí se vizuálně prolnou a iluze se setká s realitou.

Markéta Váradiová

V duchu minimalistické tradice vztahuje objekt Markéty Váradiové pozornost rovným dílem jak k jemu samému, tak k jeho okolí, výsledkem čehož je konfúzní stav, v němž se pozorovateli mísí realita s fikcí. Úzké, v řadách nad sebou uspořádané zrcadlové pásy filtrují jeho pohled a v intencích Lacanovy psychologie či Merleau-Pontyho fenomenologie vnímání zosobňují chiasmický vztah objektu a subjektu. Vedle schopnosti Vzdušné brány korigovat lidskou percepci a vytrhnout pozorovatele z „normálu“, je ale podstatná i jeho schopnost dílčí „retuše“ reprezentativního mřížového plotu, kterým se vstupuje do Komenského sadů.  Nejenže je tak čímsi jako průduchem do nové reality, ale opticky oslabuje i neprostupnost této triumfální přepážky mezi dvěma městskými zónami.

Air Gate
In the spirit of the minimalist tradition, Markéta Váradiová’s object focuses the attention equally on itself and on its surroundings, resulting in a confusing state in which the observer is confronted with a mixture of reality and fiction. Narrow mirror strips in superposed lines filter the observer’s view and, in keeping with Lacan’s psychology and Merleau-Ponty’s phenomenology of perception, they personify a chiasmic relationship between the object and the subject. Apart from the Air Gate’s ability to correct human perception and pull the observer out from “normality”, what is also substantial is its ability to partially “retouch” the impressive wrought iron fence through which the Comenius Orchards are entered. Not only is it something like a vent into a new reality, but it also visually weakens the impenetrability of this triumphant partition between two town zones.
● Komenského sady