Je to stěží půl století, co se na místě dnešního Sadu Milady Horákové rozkládal starý městský hřbitov. Bohužel, rozhodnutí o jeho zrušení ze závěru 50. let předznamenalo i zánik tamní budovy krematoria, která zde stála od roku 1925. Ve své době šlo o první zařízení tohoto typu na Moravě a jeho význam podtrhovala i architektonická kvalita projektu vypracovaného v duchu kubismu Vlastislavem Hofmanem ve spolupráci s Františkem Menclem. Dnes už zde není nic, co by tuto stavbu připomínalo. Kubicův projekt lze proto vnímat především jako volnou asociativní hru s lokální identitou. Do míst, kde krematorium přibližně stálo, situuje dřevěný kontejner, v jehož útrobách se hromadí fragmenty architektonických článků morfologicky inspirovaných kubistickým tvaroslovím. Vstoupit dovnitř ale není možné, kolemjdoucí je tak odkázán pouze na pohled skrze úzké štěrbiny v plášti kontejneru.

Původní stavba měla podle jejích tvůrců odrážet touhu stoupat k výšinám a vyjadřovat metaforu alchymistické proměny člověka ohněm a jeho splynutí s vesmírem. Kubicův projekt však akcentuje i další utopické (kubo-expresionistické) teze modernismu, v nichž je krystal nejen prostředkem dosažení morálního očištění (Paul Scheerbart), ale i vyhledávaným symbolem nenapodobivého umění, v jehož nádheře matematických kombinací a geometrické schematizaci se zračí absolutní krása (Wilhelm Worringer).