Zastávka
„… a kdyby opravdu nebylo jiného východiska a udělalo Vám to radost – klidně ji zapalte, však to někdo uklidí.“
Michal Zych
Je řada míst, která ve městě lákají k aktivitám, jež jsou oficiálními místy zapovězeny. Dokonce lze v nadsázce říci, že v této věci existuje cosi jako nepřímá úměra, tedy, čím více se dbá na to, aby bylo určité nařízení respektováno, tím častěji se setkáváme s jeho porušováním. A může to být de facto cokoli od přecházení silnice na červenou, přes nelegální výlep, graffiti, krádež kovů až po ryzí vandalství. Z městského mobiliáře jsou tímto patrně nejvíce ohroženy přístřešky zastávek městské hromadné dopravy, které tak fungují i jako indikátor aktuální nálady a místního dění ve společnosti.
Zatímco u běžných zastávek je tato sekundární role spíše nechtěná, zastávka Michala Zycha vznikla právě za tímto účelem. Konečně, vyrostla v prostoru slepé tramvajové smyčky, kde si ji lze jen těžko splést s jejími skutečnými předobrazy. Zychova zastávka je v první řadě místem zbaveným jakýchkoli restrikcí, prostorem pro svobodné vyjádření, azylem, místem setkávání a stimulem komunitní pospolitosti či, v případě potřeby, ventilem nahromaděné agrese. Jako vědomě černá stavba však testovala i postoj městské správy. Zdá se, že v této zkoušce obstála. Na příkaz města byla Zychova zastávka po 14 dnech své existence rozebrána.
