Pokus o přežití
Cokoliv, co žije, roste, funguje, můžeme určitým způsobem pokládat za zázrak. Květiny jsou schopny se uchytit a přežít na nejpodivnějších místech. Přežijí mnou vybrané květiny, zasazené v hrnečcích, v ulicích Ostravy?
Nela Ungerová
Ačkoli se otázka vlivu urbánního prostředí na psychiku jeho obyvatelů skloňuje zas a znovu bez jednoznačných výsledků, přinejmenším od poválečné éry brutalismu v architektuře existují důkazy o tom, že se v městských celcích objevují zóny či konkrétní stavby, jež plodí větší míru agrese či vandalismu než jiné. Jinak se člověk zkrátka chová v historickém centru, jinak v betonové džungli městské periferie a jinak třeba v parku. Město tedy má, alespoň krátkodobě, potenciál ovlivňovat naše chování a to jak v pozitivním tak negativním slova smyslu. Jednou nás může motivovat ke kultivaci, jindy působí restriktivně, a jindy nás zase v nadsázce proměňuje v primitiva bez základních civilizačních návyků.
V intencích této premisy mohou květiny, které Nela Ungerová rozmístila v ostravském centru, plnit roli lakmusového papírku určujícího povahu lokálních nálad. A skutečně. Na neutěšených místech, jako je okolí ruiny bývalého obchodního domu Ostravica či na parkovišti poblíž Masarykova náměstí, byly záhy vystaveny útoku neznámého agresora či zloděje, na jiných, udržovaných místech však vydržely květiny bez výraznější ujmy a dokonce byly anonymními dobrovolníky zalévány. Tedy alespoň do té doby než je municipalita sama označila za projev vandalství a musely být odstraněny.
Popis projektu: Okolo 50 hrnečků různých tvarů a barev, ve kterých jsou zasazeny malé květiny. Jednotlivé hrnečky jsou rozmístěny po takových místech, kde by člověk květinu nečekal, např. připevněné na zdi či na odpadkovém koši, atp.