Prvotní myšlenka instalace byla vytvořit něco, u čeho by se divák chtěl vyfotografovat. Měla představovat prostředí, které se mu jeví jako přirozené, důvěrně známé, jež je ale vystaveno kontextu některého ze zvláštních a znepokojivých míst, kterých má Ostrava nadbytek.

Výběr jednotlivých částí interiéru odkazuje k pracovnímu prostředí: pracovní stůl, židle, lampa a věci, které práci zpříjemňují či slouží jako její stimulant, např. hrnek na černou kávu, dekorace na stěnách, květina…

Aby se prostředí sjednotilo, vytvořil jsem k těmto interiérovým prvkům i dvě základní stěny symbolicky vymezující obytný prostor. Tento celek jsem pak významově provázal i barvou, kterou jsem nazval Ostravská mezinárodní čerň.

Postupem času mi instalace splynula s představou pracovny některého z ostravských umělců – básníka či spisovatele, ať už známého či takového, který na objevení teprve čeká. Přesné zaměření pracovny ale není jasné a detaily, jež se v ní objevují, mají spíše univerzální charakter. Akcent na téma práce ale posiluje i její umístění v bezprostřední blízkosti chemických závodů. Za zadní stěnou se nacházejí ohromné ​​trubky a nízké komíny, z nichž občas šlehají plameny. Instalace je kompletní v okamžiku, kdy z nich vychází oheň.