Pozorování imprese

Ostrava je nejen místem, kde se stírají hranice mezi centrem a periferií, ale i mezi městem a venkovem. Navzdory explozivnímu rozvoji a radikální industrializaci jako by řada zdejších čtvrtí nedokončila svoji urbanistickou konverzi a stále si v sobě uchovávala patrnou stopu vesnické fundace. Nadto, jednotlivé části města od sebe překvapivě často oddělují lány polí, louky, remízky či lesy, takže někdy stačí jen sjet z páteřní komunikace a člověk se rázem ocitne ve zcela jiném světě, jemuž vládnou venkovská pravidla.

Zbořilovy kupky sena, jež vyrostly na místě, které po zásahu developera teprve hledá novou lokální identitu, však nemají pouze ambice vyzdvihnout odvrácenou rurální tvář ostravské aglomerace. Jejich import do nového centra města lze chápat i jako ironický komentář k impresionistickým obrazům, které dodnes, možná nejvýmluvněji zosobňují nenaplněnou touhu člověka po úniku pryč z civilizace do lůna přírody. S vizuálním i čichovým vjemem, jejž kupky sena poskytují, ale může kolemjdoucí nakonec naložit libovolně. Stejně jako impresionismus příliš neřešil důvody své existence – byl pozemský, bez potřeby transcendence – neřeší je ani Zbořilův počin. Je především hrou, skýtající širokou škálu asociací. Hrou, která nemá žádné předem dané rozuzlení.