Kaverna
Instalace Petry Doležalové mísí vizuální atributy uměleckého objektu s interaktivitou dětské hry. Stimulem pro její vznik se autorce staly tzv. hmatové tabulky, které László Moholy-Nagy používal během svého pedagogického působení na výmarském Bauhausu k tomu, aby přiměl studenty rozpoznat rozdíly mezi jednotlivými materiály pouze na základě hmatu. V tomto duchu Doležalová pojednává objekt jako jakési kompendium nejrůznějších materiálů, poskytujících co možná nejširší škálu taktilních vjemů. Tato lekce vrcholí v tunelu situovaném v útrobách instalace, kterým je vedena trajektorie pohybu lidské postavy po fiktivní místnosti, v níž jsou koncentrovány nejrůznější fyzické vlastnosti.
Jako nástroj akcentující prožitek jedné z forem lidské tělesnosti lze objekt Petry Doležalové vnímat také v obecnější rovině, coby dovednou sumu odkazů na minulost, počínaje kvaziarchitektonickými experimenty Kurta Schwitterse či Buckminstera Fullera přes archetypálnost a zálibu ve všedních materiálech hnutí Arte Povera až po haptické stimuly postminimalismu.