Postraut

Návrat kina Máj

Kino Máj patřilo v 90. letech mezi oblíbené kulturní destinace nenáročných obyvatel kraje. Představovalo místo, kde legendární Godzillu nebo Jurský park bylo možno shlédnout až ve dvou sálech! Krátce po roce 2000 bylo kino zavřeno a jeho okolí tak nabylo svéráznou jiskru místního folkloru. Nejen díky večerce zásobující čerstvým pivem a plastovými pohárky rumu si toto zchátralé místo znovu našlo své pravidelné návštěvníky. Dnes je kino Máj nenávratně zatepleno a většina obyvatel okolních bytovek vůbec netuší, co se uvnitř děje…

Postraut

Se zánikem kina Máj a jeho následnou adaptací na depozitář Ostravského muzea přišel Přívoz o jedno z míst společenského života. Depozitář z povahy své funkce se svým okolím příliš nekomunikuje, což dává najevo i novou fasádou propůjčující budově vzhled nedobytné pevnosti. Z podnětu Postrautistů se však alespoň na jeden večer budova vrátila ke své původní funkci. Skupina nejprve z útrob depozitáře vyzdvihla část filmového archivu vztahujícího se k dějinám Ostravy, ten apropriovala a postprodukovala, aby jej nakonec formou vícekanálové projekce – odkazující i k multiplexům, stojícím za krachem řady tradičních kin – zprostředkovala publiku na vnějších stěnách budovy depozitáře, jejichž bílý nátěr jakoby přímo vyzýval k podobnému využití. Aniž by tedy světlo filmových projektorů narušilo klid deponovaných muzejních exponátů, dosáhli Postrautisté symbolického spojení někdejší funkce budovy s tou současnou.

Plot (Fence)
With the closure of the May cinema and its subsequent adaptation into a depository of the Ostrava museum, Přívoz lost one of the places of social life. Given the nature of its function, the depositary doesn’t really communicate with its surroundings, which is also shown by its new facade that makes the building look like an impregnable fortress. At the initiative of the Postrautists, the building returned to its original function for at least one evening. The group first took out a part of the film archive relating to the history of Ostrava from the bowels of the depository, appropriated and post-produced it to eventually use the form of multichannel projection – referring also to multiplexes, which caused the death of many traditional cinemas – to present it to the audience on the exterior walls of the depository building, whose white coat seems to directly call for similar use. Without the lights of film projectors disrupting the tranquillity of the deposited museum exhibits, the Postrautists achieved a symbolic connection of the former function of the building with the contemporary use.
● ulice Poděbradova a Engelmüllerova