Pohledy
Poslední dobou se lidé v ulicích dívají všude jinde než do očí. Oční kontakt se vytrácí, stejně jako vzájemná důvěra? Důvod, proč jsem tento projekt realizovala, je ten, že se i já mohu řadit do této skupiny. Chtěla bych s tím něco udělat, začít znovu lidem věřit a umět se dívat na svět pozitivně. Vyprovokovat samu sebe, na druhou stranu zjistit/utvrdit se, že důvěru nechci dát každému. To co dělám je intuitivní a není to pro všechny mé životní „kolemjdoucí“ čitelné.
Renata Běčáková
Minimalisticky vyhlížející objekt-budka, proporčně uzpůsobený lidské postavě s dvěma otvory ve výšce očí, snad trochu připomene strážnici a může v kolemjdoucích vyvolávat pocit, že jsou pod stálým dohledem, pozorováni někým utajeným, kdo se v případě prohřešku proti stanoveným pravidlům zničehonic zjeví a z pozice autority zjedná nápravu. Podobný typ „pozorovatelen“ zkrátka vždy vzbuzuje represivní konotace, v nichž se rovným dílem snoubí voyeurství Velkého bratra s demonstrací moci státního aparátu. Běčáková však této zažité konvence nevyužívá k tomu, aby laciným způsobem poukazovala na problém ztráty soukromí v dnešním světě, nýbrž k tomu, aby role pozorovaného a pozorujícího převrátila. Pouhou přítomností na ulici objekt vybízí kolemjdoucí k zvýšené ostražitosti, takže namísto anonymity je člověk, který se odhodlá vstoupit dovnitř a skrze otvory nerušeně pozorovat okolí, vystaven zkoumavým pohledům a přímým očním kontaktům s lidmi na ulici. A z lovce je rázem lovená zvěř.
