Slepá mapa
V projektu Richarda Loskota se dovedně snoubí trojice významových syžetů, které zřejmě nejvýstižněji vymezují pojmy participace, hra a sledování. U mříže galerie je připraveno několik jízdních kol, jež jsou po splnění určitých podmínek volně k dispozici. Snadno dostupná půjčovna kol v Ostravě chybí, což je vzhledem k jejímu ponejvíce horizontálně tvarovanému reliéfu trochu překvapivé. Richard Loskot ovšem není tím, kdo by to chtěl změnit – nebo alespoň pouze tím – neboť v jeho plánu se každý, kdo usedne na sedlo kola, zároveň stává aktérem v jeho předem připravené hře. Hře, u které nesejde, zdali hráči byli či nebyli seznámeni s jejími pravidly. Stačí totiž jediný pohyb a cyklista se obrazně mění ve štětec malující po autorem předem podstrčené prázdné kompozici, která procesuálně narůstá po celou dobu konání výstavy, o čemž se může divák snadno přesvědčit pohledem na obrazovku televize umístěné uvnitř galerie. Celý mechanismus fungování projektu stojí na v dnešní době již zcela prosté technologii sledování prostřednictvím GPS lokátoru zabudovaného v konstrukci jízdního kola. Téhož lokátoru, jenž se nachází i v mobilních zařízeních vlastněných drtivou většinou nás všech. Loskotův projekt tak připomíná, že jsme se už dávno před tím, než usedneme na jeho kolo, stali štětci, které zanechávají stopu jak svým pohybem po městě s mobilními zařízeními v kapsách, tak i stopu digitální, kterou generujeme časem, jenž trávíme připojení k internetu.