Tereza Šimková

Mohyly

„Mohyly vnímám jako procesuální objekty, a vizuální změny, jež v průběhu času prodělávají, jako jejich nedílnou součást.“

Tereza Šimková

Funkce mohyl je především komemorativní, představují stimul paměti, připomínku něčeho, co už pominulo, či někoho, kdo už není. Svojí existencí přirozeně odkazují na nevyhnutelnost plynutí času, samy se mu však zpravidla snaží vzorovat. Mohyly Terezy Šimkové jsou ale jiné. Nesestávají z kamene, bronzu či jiných „odolných materiálů“ s příslibem věčnosti, nýbrž ze substancí, u nichž je už předem implikován proces rozkladu. Jejich základem je vizovické těsto, které autorka dále kombinuje se zbytky jídel nebo přírodninami. Jen co vyrostou, záhy splývají s okolním prostředím a z jejich stále více zbrázděného povrchu lze snad – ve smyslu  sympatetické či imitativní magie – vyčíst i cosi o lokalitě, kterou okupují.

Tereza Šimková
Tereza Šimková je absolventka Fakulty umění a designu v Ústí nad Labem, ateliéru Performance Jiřího Kovandy (2009-2013). V současnosti studuje na VŠUP v Praze, ateliér Sochařství Dominika Langa a Edith Jeřábkové (od roku 2013). Autorčinu tvorbu charakterizují především nenápadné intervence ve veřejném prostoru či subtilní instalace z všedních či nalezených materiálů, jejichž prostřednictvím rozvíjí témata jako je plynutí času, paměti či pomíjivosti.
● ulice Zámostní