Posed
Uprostřed města a přesto viditelný z dálky, obklopený periferní nicotou. Osamělý posed prochází městem, migruje z lesa do lesa. Jako materializovaná vzpomínka na oblíbenou dětskou skrýš svádí k návštěvě, nicméně schůdky jsou vysunuté vzhůru, takže je nemožné dostat se dovnitř. I proto může – namísto myšlenek na úkryt – mysl pozorovatele záhy ovládnout pocit lovné zvěře, jež je sama pozorována. Pocit ohrožení a nejistoty znásobuje dynamická silueta posedu odkazující na futuristický stroj ze sci-fi filmů. Tomu ale neodpovídá materiálové provedení, které objekt staví spíše do pozice „lumber” parodie na projekt Kráčející město Rona Herrona.