Území nikoho

Jedním z leitmotivů tvorby Tomáše Džadoně je téma přechodu, personifikované zpravidla motivem brány, portálu či dveří. Autor je fascinován mezními okamžiky vcházení odněkud někam, jakož i změnami, jež se v našem vědomí během tohoto zlomku vteřiny odehrávají. Vedle realizací jako YTONG piece (2007), Super plocha (2007), Brána (2008) či Portál (2009) je tento zájem pravděpodobně nejvýmluvněji artikulován projektem Území nikoho (2009). Prostřednictvím multiplikace běžných velikostně odstupňovaných zárubní se jím autor pokouší moment přechodu prodloužit na co možná nejdelší dobu a mimoděčně tak vytváří téměř filmový rámec evokující techniky „time expand“ či „motion blur“. Svoji premiéru si realizace Území nikoho odbyla v Galerii Jelení v Praze. V následujících letech se však pro ni nenašlo vhodné místo. S poněkud rozšířeným významovým syžetem tak znovu ožívá až v Dolní oblasti Vítkovice. V Industriální katedrále či tzv. ostravských Hradčanech se posiluje její formální podobnost s románskými či gotickými vstupy křesťanských svatyň a Území nikoho zde tak mimoděčně přejímá funkci ústupkového portálu.