Tomáš Moravec

Odlitek

Ostrava se bezpochyby řadí k městům s nejzanedbanějším veřejným prostorem v zemi. Sádrokartonová stěna, které ustoupila přepažující mříž v podloubí, tak může být pro kolemjdoucího jen signál, že se i Ostravské muzeum přidalo k dalším místům v městském centru, kterým vládne entropie a (nezřídka permanentní) stavební provizorium. Instalace Tomáše Moravce však v žádném případě nepředstavuje homeopatikum, jímž by si autor zjednával nápravu věcí a vlastně tento ostravský nešvar ani výrazněji nezohledňuje. Účel této stěny je jiný. To však zjistí až pozornější divák, který v její konstrukci objeví několik průzorů a pohlédne skrze ně dovnitř. V kontrastu s čerstvě nabytou zkušeností a v rozporu s očekáváním stavebního shonu, je vystaven kontemplativní atmosféře zšeřelého prostoru, v němž se před jeho očima odvíjí projekce. Té vévodí prostorový model Galerie Lauby, jenž je v pravidelném cyklu, asociujícím příliv a odliv, zaplavován vodou. Autor k tomu říká: „Zakrývám a tedy i popírám skutečný prostor galerie, abych s ním mohl ve stejné chvíli pracovat naplno jako s celkem. Model slouží k ověření teorie a simulaci toho, co by se v reálu mohlo odehrát, nebo naopak toho, co by se nikdy stát nemělo.“ Každodenní zkušenost tak střídá „transcendentální“ prožitek, v němž se daný prostor vystavuje změně mnohem kategoričtější, než jakou by mohl přivodit zásah nějakého řemeslníka.

Přirozeně, že za tím tušíme ironii (mohlo přece prasknout vodovodní potrubí). Přesto lze ale v tom, jak se s železnou pravidelností Moravcův model podrobuje singularitě jednoho z přírodních živlů, spatřovat i ducha romantické tradice, ve smyslu pocitu permanentního ohrožení lidské civilizace a poselství o dočasnosti našeho pozemského bytí. Na rozdíl od postapokalyptických fotografií zaplavených historických interiérů Jamese Casebere či explicitně spektakulárního biblického varování Billa Violy (Going Forth By Day) si ale autor zachovává odstup. Situaci totiž modeluje téměř jako nezaujatý fyzik či spíše jako dítě, které si neuvědomuje dopad svých skutků na svět, který si samo stvořilo.

Cast

Ostrava is undoubtedly one of the towns with the most neglected public spaces in the country. For passers-by, a plasterboard wall that has replaced the partitioning grid in an arcade can only be a signal that the Ostrava museum is just another place in the town centre dominated by entropy and an (often permanent) construction stopgap. Tomáš Moravec’s installation, however, in no way represents a homeopathic drug used by the artist to rectify the situation, and it actually doesn’t really take this negative aspect of Ostrava into account. The purpose of this wall is different. However, this is only found by more attentive spectators who discover several peepholes in its construction and look through them inside. In contrast with the newly acquired experience and contrary to the expectations of construction rush, spectators are exposed to the contemplative atmosphere of murky space with an unfolding projection before their eyes. This is dominated by the spatial model of the Lauby Gallery, which is flooded with water in a regular cycle, associating high tide and low tide. The artist’s commentary: “I hide and thus deny the actual gallery space so that I can work with it as a whole at the same time. The model is used to verify the theory and simulation of what could happen or, on the contrary, of what should never happen in reality.” Everyday experience alternates with the “transcendental” experience in which the space is exposed to a change much more categorical than that brought about by the intervention of any craftsman. We naturally suspect irony behind it (the water pipe could burst). Yet we can also see the spirit of the romantic tradition in the way Moravec’s model yields to the singularity of one of the natural phenomena with absolute regularity, in the sense of a permanent threat to human civilization and the message of the temporary nature of our earthly existence. However, unlike the post-apocalyptic photos of flooded historic interiors by James Casebere or the explicitly spectacular biblical warnings of Bill Viola (Going Forth By Day), the artist keeps his distance. He models the situation almost like a disinterested physicist or rather like a child who doesn’t realize the impact of his actions on the world he has created.

● Ostravské muzeum

K

Tomáš Moravec

Odlitek

Zpět do 2015 ↩︎