Vlady

Nerozumím současnému umění
(vlajky)

Zdá se, že nejpozději od časů osvícenství se umění stává rukojmím západního racionalismu, jenž odsudkem trestá jakýkoli nedostatek smyslu či absenci účelu. A protože na tento imperativ umění nezřídka reaguje přesným opakem, nebo jeho kroky alespoň postrádají jednoznačný směr, nutně se v takto nastavené společnosti dostává do izolace. Descartes nepochybně nemyslel na umění, když za plnohodnotné považoval pouze poznání, které lze vyjádřit ve zcela průzračných, rozumových, nejlépe matematických pojmech. A na umění, jakožto nástroj poznání, nejspíš nemyslí ani současní pragmatici a fetišisté výsledku, vyžadující pouze jednoznačné výrokové pravdy.

Otázkou zůstává, co by se stalo s uměním, v němž by srozumitelnost představovala hlavní kvalitativní kritérium? V čem by se lišil jeho statut, v porovnání s jinými lidskými aktivitami? Nepřipravila by exaktnost formulace umění o jeho základní podstatu? Anebo naopak, není kognitivní distance mezi uměním a jeho recipientem onou kvintesencí vzájemného vztahu, jenž je právě tímto jedinečný? Pokud ne, nezbývá než brát Vladyho projekt jako ránu do vlastního týlu. A pokud to pragmatikům nestačí, ať tedy vlajky s anglickým nápisem I don’t understand contemporary art, vyvěšené na většině budov, ve kterých sídlí instituce prezentující ve městě současné umění, chápou jako jakýsi subverzivní orientační systém pro návštěvníky.

 

● Galerie Plato
● Dům umění – GVUO
● Galerie Jáma
● Galerie Dole, Fotografická galerie Fiducia
● Galerie Michal
● Galerie Dukla