Vlady

Contemporary Flag
(vlajky)

Zdá se, že nejpozději od časů osvícenství se umění stává rukojmím západního racionalismu, jenž odsudkem trestá jakýkoli nedostatek smyslu či absenci účelu. A protože na tento imperativ umění nezřídka reaguje přesným opakem, nebo jeho kroky alespoň postrádají jednoznačný směr, nutně se v takto nastavené společnosti dostává do izolace. Descartes nepochybně nemyslel na umění, když za plnohodnotné považoval pouze poznání, které lze vyjádřit ve zcela průzračných, rozumových, nejlépe matematických pojmech. A na umění, jakožto nástroj poznání, nejspíš nemyslí ani současní pragmatici a fetišisté výsledku, vyžadující pouze jednoznačné výrokové pravdy.

Otázkou zůstává, co by se stalo s uměním, v němž by srozumitelnost představovala hlavní kvalitativní kritérium? V čem by se lišil jeho statut, v porovnání s jinými lidskými aktivitami? Nepřipravila by exaktnost formulace umění o jeho základní podstatu? Anebo naopak, není kognitivní distance mezi uměním a jeho recipientem onou kvintesencí vzájemného vztahu, jenž je právě tímto jedinečný? Pokud ne, nezbývá než brát Vladyho projekt jako ránu do vlastního týlu. A pokud to pragmatikům nestačí, ať tedy vlajky s anglickým nápisem I don’t understand contemporary art, vyvěšené na většině budov, ve kterých sídlí instituce prezentující ve městě současné umění, chápou jako jakýsi subverzivní orientační systém pro návštěvníky.

Vlady (IT)
* 1974 v Catanii (IT), žije a pracuje ve Stockholmu (S)

vladyart.com

Vlady je absolventem Accademia di Belle Arti di Brera v Miláně (2002) a Business School v Dublinu (2008). Jeho multidisciplinární tvorba má zpravidla charakter spontánních, minimalistických, sociopoliticky orientovaných zásahů do veřejného prostoru. Začátek jeho aktivit se přibližně kryje s nástupem poslední hospodářské krize, během které – z perspektivy obyvatele jedné z nejchudších oblastí na jihu Itálie – napadal svou vlastní společnost bezprecedentně sarkastickým guerilla aktivismem. Vladyho dočasné intervence, nezřídka postavené na břitkých textových sděleních, jsou obvykle prostoupeny chiasmatickým střetem radosti a melancholie, slávy a úpadku nebo aktivity a rezignace. Od roku 2012 lze také v jeho tvorbě registrovat řadu projektů, ve kterých hraje důležitou roli veřejnost, a kde autor mísí intervencionismus s prvky situacionismu.

The Contemporary Flag

It seems that in the Enlightenment, at the latest, art was taken hostage by Western rationalism, which punishes with condemnation any lack of meaning or absence of purpose. And because art often reacts to this imperative with the exact opposite, or at least its steps lack a clear direction, it necessarily becomes isolated in a society set up in this way. Undoubtedly, Descartes didn’t think of art when he considered knowledge that can be expressed in completely transparent, intellectual, preferably mathematical terms as the only true knowledge. And contemporary pragmatists and fetishists of the result, requiring only unambiguous propositional truths, probably don’t think of art as a tool of knowledge either. The question remains what would happen to art in which intelligibility would be the main qualitative criterion? How would its status differ from other human activities? Would the exactness of formulation deprive art of its basic essence? Or, conversely, is the cognitive distance between art and its recipient the quintessence of the mutual relationship that is made unique by this? If not, Vlady’s project is nothing but an attack from the rear. And if that’s not enough for pragmatists, they should understand the flags with the English text I don’t understand contemporary art, displayed on most buildings in which institutions presenting contemporary art in the city are located, as a kind of subversive navigation system for visitors.

Vlady (IT)
born 1974 in Catania (IT), lives and works in Stockholm (S)

Vlady is a graduate of the Accademia di Belle Arti di Brera in Milan (2002) and Dublin Business School (2008). His multidisciplinary work usually takes the form of spontaneous, minimalist, socio-politically oriented interventions in public space. The beginning of his activities roughly coincides with the onset of the most recent economic crisis, during which – from the perspective of a resident of one of the poorest areas in southern Italy – he attacked his own society with unprecedented sarcastic guerrilla activism. Vlady’s temporary interventions, often based on sharp textual messages, are usually permeated with a chiasmatic clash of joy and melancholy, fame and decay, or activity and resignation. Since 2012 a number of projects in which the public plays an important role and where the artist mixes interventionism with elements of situationism can be found in his work.

● Galerie Plato
● Dům umění – GVUO
● Galerie Jáma
● Galerie Dole, Fotografická galerie Fiducia
● Galerie Michal
● Galerie Dukla

K

Vlady

Contemporary Flag
(vlajky)

Zpět do 2021 ↩︎

K

Vlady

Contemporary Flag (vlajky)

Zpět do 2021 ↩︎

Contemporary Flag
(vlajky)