Kukačka Lokality

-1 KG

Textová instalace -1 KG si všíma miesta po jednej z ostravských sôch Klementa Gottwalda. Priestranstvo pred Domom kultúry mesta Ostravy dnes vôbec nenaznačuje, že mu do roku 1990 dominoval bronzový monument. Gottwald je však stále latentne prítomný.

Tomáš Beňadík

AV performance pro dům někdejší Obchodní a živnostenské banky v Ostravě

Projekt BOOT_audiovisual je společnou platformou Pavla Mrkuse a Daniela Hanzlíka pro audiovizuální performance, elektronickou zvukovou a video tvorbu a site-specific instalace. BOOT_audiovisual také navrhuje a produkuje audiovizuální a interaktivní díla pro stálé expozice ve veřejných prostorech. Díla jsou založena na souvislosti s prostorovými a historickými východisky konkrétních míst a jejich interpretrací.

Ostrava 11.11.2011

Uroboros

Instalace Martina Daška se nejčastěji vyznačují precizní architektonickou formou, charakterizovanou ambivalentní hrou vztahů mezi hmotou a prázdným prostorem. Z jednoho úhlu pohledu zdánlivě masivní objem střídá z jiného téměř nehmotná diafánní struktura. Tvary jeho skulptur jakoby vycházely ze Serrovské tradice sochařství, použitím materiálů jako je sníh, igelitová fólie, dřevo či mřížovina betonářské oceli, ale monumentální účin těchto objektů vědomě oslabuje a vyvolává dojem jejich pomíjivosti. Daškovy labyrinty, pasti či zábrany vybízejí diváka k intenzivnějšímu vnímání okolních prostorových vztahů a otvírají nové cesty konfrontace člověka s jeho okolím. Tyto vztahy mohou, podobně jako dětská hra, vyvolávat jak radost, tak pocit nebezpečí či úzkosti.

Martin Dašek je absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (2002–2008). V letech 2005–2006 prodělal stáž na Iceland Academy of the Arts v Reykjavíku. Od roku 2003 pravidelně vystavuje doma i v zahraničí, např. “In optima forma” Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem; “Kontejnery umění – Imitace míst” Malinovského nám. Brno; byl účastníkem sympozií ve Valloire, San Marinu, Kiruna či na hradě Klenová – ART& POND 2007 aneb Objekty ve vodě a na vodě.

http://martindasek.net/

Lapač

Situace

Tomáš Džadoň jako pouliční jukebox.

Ostrava 1. – 2.11.

28 minut

“Kapitálně povolená neobratnost v neustálém neuvědomění si člověka zvířete, zvířetem člověka. Ze shody nehod dokázali jsme už vydyndat co nejvíc a pořád nic?! Mám za to, že částečně přechozená neuróza z neukojení je to, proč máme i jsme rukojmí našich pošahaných, debilních a neskromných identit. Vlastně když už tolik let na to koukáme ve 3D, co teď nemrknout na CT, jestli to má vůbec nějakou perspektivu. Jestli to tam ještě tepe, skřípe, či rachtá, kvedlá. Líže to paty idolům? (sbohem, Ostravo). Nebo skečuje „včerejší smičku s buchtou“ ať už s tou a nebo s tou. Nesere to na všechno? Ven? Dovnitř?

Takže máme na výběr nebo nemáme na výběr!

… ale to je fuk! (Bůh© budiž pochválen, amen!)

Jo a ten čas?! Jasný. Fluktuace s kadencí vteřin, minut, hodin, dnů a týdnů s víkendy, měsíců, let, desetiletí, první a druhý půlstoletí, století, světelných let, úplně nesmyslných 400 000 let sem, 400 000 let tam, poločasů rozpadu, 800 000 000 let ve vteřině něčího „ANO“. Čas! Ty jo! Vařit vajíčka, letokruhy, občanky, letenky, přešlapy, „poprvé spolu za ty dva roky jedeme k moři“, zimy a podzimy, katastrofy předevčírem, do pěti do rána, od dubna až do srpna, na poslední chvíli dárek, 11:57, ne dýl než pět minut. Zkrátka: přihrej!”

Šárka Fialová a David Minařík

Lesní úchyl

Výzdoba okenního paravánu, jež je kolektivním dílem dvojice odchovanců ateliéru Nových médií FU Jiřího Surůvky, může být odpovědí na tagy poznamenanou fasádu domu. Blízká budoucnost určí, zdali toto „quasi graffiti“ inspirované procesy v přírodě, sehraje roli apotropájního znamení nebo se stane sprejerům pobídkou k ještě větší aktivitě v jeho bezprostředním okolí.

http://martinfroulik.blogspot.com/

Hnízdo 03

Projekt Hnízda je zásahem do veřejného prostoru, do samotné podstaty města, je to “Site-specific” instalace, intenzivně pracující s architekturou, designem, veřejným prostorem a naším vnímáním městské krajiny. Jednotlivé aspekty díla se mění dle výrazu místa bujení. Vznikají nové vazby mezi širšími vztahy kulturního prostoru.
V krajině města neustále dochází k zápasu mezi plánovaným a zcela náhodným růstem. Předepsané je narušováno svévolným, umělé a vykalkulované organickým a nahodilým. Vzniká brakový prostor tak jak jej ve své stejnojmenné eseji popisuje architekt Rem Koolhaas.
Samotný proces růstu hnízd na fasádách domů je možné vnímat jako zahlcení místa, zavlečením infekce. Vznikají Hnízda náhodného bujení procesů a struktur organismu společnosti, která odkazují na obavy ze ztráty soukromí a bezprostřední vystavení následným nebezpečím. To vše pod taktovkou ideologie monitorovacích systémů a kontroly komunikace.
Jsme vedeni k neodvratné přetechnizovanosti světa, který je zaplavován stále novějšími a výkonnějšími přístroji, kterým již ani sami nerozumíme a které si žijí svůj vlastní digitální život. Celá instalace pak může svou vytržeností působit jako obraz jakési budoucí distopické společnosti, nebo možných alternativních sci-fi světů.
Tyto znaky jsou odrazem hlubších globálních tendencí, kterým už po staletí dává hlavní tvar rozvinutá společnost západního světa. Je proto důležité začít citlivěji vnímat vlivy jednotlivých národů a pečovat nejen o tradiční hodnoty ale i o veřejný prostor, který má největší schopnost definovat identitu místa ale i obyvatel.

Jakub Geltner

http://www.geltner.cz/

Arma Homini

Pocta gotickému umění. Introvertní mysticismus, který se krčí v rohu, přehlédnutelný, ztracený, nečitelný a na severní straně pokrytý plísní.

O HG
Umělecká skupina Handa Gote research&development pracuje od roku 2005 na pomezí divadla, současného tance, visuálního umění, hudby, performance a konceptuálního umění. Skupina se zajímá o koncept postdramatického a postspektakulárního divadla, o nelineární způsoby vyprávění a aplikování zkušeností soudobé hudby a visuálního umění v divadle. Ve všech svých pracech využívají kreativním způsobem technologie a to jak staré, tak ty nejmodernější. Ve většině svých projektů pracují s mediální archeologií a v pracech blížících se dokumentárnímu divadlu se intenzivně zabývají tzv. malými dějinami. Handa Gote research&development se kromě divadla angažují i v hudbě – aktivně prostřednictvím skupiny postkrautrockové B4 a elektronických projektů Federsel nebo Radio Royal pracujícími s mediální archeologií a recyklací – pasivně či organizačně přostřednictvím projektu WAKUSHOPPU, který vytváří platformu pro současnou českou scénu improvizované hudby. Úspěšně rozjetý projekt právě vstupuje do druhé sezony. Ve své tvorbě je skupina ovlivněna především prací a tezemi Johna Cage, s čím souvisí i inspirace východní filosofií, zejména pak japonskými estetickými kategoriemi WABI-SABI a MONO NO AWARE. Mezi další inspirace patří například vizionáři výtvarného umění Josef Beuys a Marcel Duchamp, ale také další současní umělci pohybující se na rozhraní žánrů, jako zvukový umělec Gordon Monahan, nebo švýcarský visuální umělec Roman Signer. Ze současného divadla si Handa Gote váží především skupin, které svými experimenty pomáhají posouvat hranice divadla novým směrem, např. Rimini Protokoll, Forced Entertainment, Goat Island nebo ruské skupiny Akhe. Hlavním tématem práce skupiny je nicméně recyklace, trvale udržitelný rozvoj, respekt k tradici a tradičním kulturám. Z obdivu k přírodním kulturám také vychází většina prací skupiny na poli výtvarného umění, objekty a instalace. Handa Gote research&development se nechtějí ve své práci omezit na oblast divadla, nicméně ve skutečnosti při své práci nepřemýšlí o formě výstupu, ale o tématu, o sdělení a o procesu, který jak se často říkává, je důležitější než výsledek. Handa Gote research&development je projekt mezioborové umělecké laboratoře, která spojuje moderní a tradiční přístupy a rozličné umělecké formy vizí svobodomyslného umění.

http://www.handagote.com/

Obřadní televizní dýka

Obřadní dýka vyrobená ze skla televizní obrazovky. Pro ceremoniální účely spojené se sledováním televizního programu.

Skleněná industrie

Skleněná štípaná industrie zhotovená technikou staršího paleolitu. Přesně jako v prehistorických dobách byla použita nejsnáze dostupná surovina s lasturnatým lomem, tj.sklo. Artefakty byly vyrobeny ze skla pocházejícího z televizní obrazovky, staré láhve a skleněného těžítka.

Viz.foto – Nález vhodné suroviny v lese

Kladivo a cihla

Infiltrace paleontologické sbírky Ostravského muzea. Alochtonní, z Japonska zavlečené kulturní nálezy narušující integritu souboru geologických exponátů.

Na jehlách

Interaktivní zvuková instalace situovaná do chodby antikvariátu a klubu Fiducia.

Klapot dámských bot generovaný v závislosti na pohybu návštěvníka po červeném koberci může vyvolat jak pocit latentní travestie, tak sexuální touhy. Vysoké podpatky jsou jedním z nejrozšířenějších fetišů, což dokumentují i výzkumy, které vysledovaly pravidlo, že za ženou s vysokými podpatky se otočí až 3x více mužů, než za stejnou ženou v běžných nízkých botách. Instalace však může akcentovat i jiné významové roviny, od té nejbanálnější, těžící s prosté zvukové odezvy na pohyb zahloubaného návštěvníka klubu, až po ty závažnější, zaobírající se problematikou stalkingu. Krok „někoho jiného“, synchronizovaný s tím naším, vybízí k větší ostražitosti. Věnujeme tak pozornost i věcem, které nás za jiných okolností nechávají netečnými.

Tomáš Knoflíček je členem audiovizuálního projektu Gurun Gurun. Zabývá se interdisciplinaritou v umění, zejména vztahem obrazu a zvuku.

Fashion for 8000,-

Ondřej Ševčík, Židovská obec v Ostravě [online], 2011 [cit. 2011–09-10]. Dostupné z www: http://www.kehila-ostrava.cz/zidovska-komunita-v-ostrave/

Na území města stálo svého času několik templů. Hlavní synagoga se nacházela v samém srdci městského centra, v místech, kde Zeyerovu ulici protíná ulice 28. října.Tato budova byla nacisty v roce 1939 vypálena a v listopadu téhož roku započaly první deporty do koncentračních táborů, kde nalezlo smrt okolo 8000 židovských obyvatel Ostravy.
V současnosti se zde nachází obchod s levnou módou Fashion Fabric a minulost tohoto místa připomíná pouze nenápadná pamětní deska, kterou zde v roce 1992 odhalili členové ostravské židovské obce, k níž se v současnosti hlásí necelá stovka Ostravanů.

Z DŮVODU ÚTOKU VANDALŮ HNÍZDĚNÍ PŘEDČASNĚ UKONČENO KE DNI 30.10. FOTO PO ÚTOKU VIZ. ČTVRTÝ SNÍMEK FOTOGALERIE

Místo pro svobodné vyjádření

Stejně jako Kowolowského loňský projekt Nomádské strategie, nesoucí se ve znamení infiltrace plakátovacích ploch utopickými slogany, akcentuje i ten letošní především sociologickou stránku vztahů jedince a společnosti. Jeho objekt, situovaný na Jiráskově náměstí (Kuřím rynku), si klade za cíl naznačit otázky o smyslu a definici „veřejného“ prostoru a také jeho individualizaci. Jak tento prostor může být proměněn na prostor „otevřený“ či „svobodný“, a to pomocí kreativních přístupů náhodných diváků. Tento symbolický prostor může rezonovat sociálními, uměleckými a také politickými obsahy.

František Kowolowski se věnuje malbě, performanci, instalaci, videu a fotografii. Ve své tvorbě využívá také zkušenosti ze zákulisí uměleckého provozu. Zabývá se pomíjivostí, uměleckou „recyklací“, sepjetím věci s určitým místem a manipulací s jeho významem v daném kontextu.

Bez názvu

Prázdná komixová bublina vycházející z úst sochy kráčející po fasádě domu se s pohybem kolemjdoucího naplňuje významy a podobně jako hledáček fotoaparátu či prázdný rám obrazu nabízí nové pohledy na všední skutečnost. Tato konkurence zašlých reklam a vývěsních štítů vybízí ke snění, nejde o žádného superhrdinu, přesto se mu daří realitu vychýlit o 90 stupňů.

Martin Kubica studuje na Katedře sochařství Fakulty umění OU

11.11.11

Facelift památníku 1. československé samostatné brigády v SSSR pod taktovkou Guerilla knitting. Vlněná intervence mimoděk uskutečněná v Den válečných veteránů. Zvláštní, leč zcela bezelstná synchronicita.

Poděkování Denise Fialové a Ivo Škutovi.

Duše (Push)

I přes mírně podživotní rozměry si objekt Šárky Mikeskové s přirozenou nonšalancí podmaňuje velkorysé prostory foyeru ostravské radnice. Duše není ani klasickým torzem ani hausmannovským mechanoidem, ani krejčovskou pannou, ani korzetem, z každého však přejímá díl jejich poetiky. Toto moderní dvojče toyenovského doupěte, intimní a pro podobně neosobní prostředí až příliš křehké, zde však nestojí zcela bezbranné. Pro případ nebezpečí je vybaveno „gumovými“ nárazníky trčícími hrozivě do prostoru jako boxerské rukavice.

Šárka Mikesková je absolventka ateliéru sochařství Maria Kotrby na Katedře výtvarné tvorby OU.

http://msarka.blogspot.com/

Láska

Karíma Al-Mukhtarová ve svých ostravských zásazích do veřejného prostoru vymezuje místa, v nichž kolemjdoucí pobízí k tomu, aby v textu naznačeným způsobem prožili emotivní okamžik. Daný afekt, k němuž tímto autorka diváka stimuluje je podněcován i situací v nichž svoje zóny umísťuje. Autorka zde vytvořila jakýsi systém ne nepodobný systému dopravních značek, který kolemjdoucího upozorňuje na emotivní body v mapě daného města.

Toto odklonění všednosti, či prostě dané reality, takovým způsobem, aby tato „civilnost“ byla silněji a vědomě divákem akcentována, autorka různými způsoby využila i v celé řadě svých dalších prací. Může se přitom jednat jak o zásahy do virtuálního (ovšem hráčem také „všedně“ vnímaného) světa počítačových her, nebo o aktivní práci s daným místem a situací pomocí performance samotné autorky. Vždy zde nalezneme její zájem o to, jak akcentovat všední momenty natolik, až se jejich „všednost“ samotná stává výrazným tématem. Ve svých performancích vstupuje do lehce provokativních rolí, které si pohrávají se všedně přítomnou, ale stále různými způsoby lechtivou smyslností, jak ji známe z reklam či některých zákoutí našich měst. Souvislost každé z performancí s danou situací a kontextem dobře ukazuje protikladnost toho, jak vystupuje v tomto všedně smyslném prostředí a to jak vstupuje do prostoru až akademicky formální galerijní výstavy, kde se představuje v osobním pokusu o vyrovnání se s klíčovým dílem novodobého umění. I to je vlastně jisté potýkání se s všedností – tentokrát galerijního prostoru.

Viktor Čech

Seznámení

Smutek

Sny

Víra

Dvě vteřiny

Fight Club, David Fincher, 1999

Dvou vteřinové sekvence z filmů, jejich vrácení do jednotlivých obrazových políček a následné umístěných do „struktur“ které nabízejí místo pro 50 snímků filmu. Reálný čas filmu ve vizuální podobě nabídnutý ke čtení v „jiném “ čase a kontextu.
Příběh sekvence, jenž je v této podobě špatně čitelný, nudný, někdy však i poměrně překvapivý vyplňuje stejná políčka dosud prázdého potenciálního filmu na ulici.

Libor Novotný

Dvě vteřiny

Platoon, Oliver Stone, 1986

DVĚ VTEŘINY

Twin Peaks, David Lynch, 1992

DVĚ VTEŘINY

Clockwork Orange, Stanley Cubrick, 1971

Čtvrtý prostor v kvadroprostoru

Pavel Novotný (Mican) se ve své tvorbě intenzivně zamýšlí nad vzájemným působením sochařského díla a okolního prázdného prostoru. Temné prostředí zamřížovaného povrchového sklepení přiléhajícího k budově bývalé radnice (dnes muzea) dočasně obydlil téměř nehmotně působícím – levitujícím – světelným objektem. Čtvrtý prostor v kvadroprostoru není tím, čím by se na první pohled mohl zdát, jde v podstatě o velmi tradičně zpracovanou sochu z tradičního sochařského materiálu, zbavenou zemské tíže „videizací“.
Tímto post-minimalistickým multimediálním objektem vzdává hold Solu LeWittovi. Na rozdíl od hard-core minimalistů 60. let je ale Micanův přístup spíš volnou recepcí minimalistické doktríny, nezanevřel jako v pozdější době oni na tradiční sochařské techniky a materiály – nicméně kontaminuje je novými médii.

Pavel Novotný je absolventem katedry sochařství Maria Kotrby Fakulty umění OU v Ostravě, v letech 2009–10 pobýval v rámci studia na stáži ve španělské Cuence. Pravidelně vystavuje od roku 2008.

Transformation

Během své existence se jedna věc promění v druhou. Prostá tabulka okna výkladní skříně metamorfuje do podoby letadla. Povaha materiálu i jeho množství zůstávají stejné, výsledný charakter věci je ale radikálně jiný.

Tets Ohnari

http://tetsohnari.com

Z očí do očí

Výloha, plocha určená k vábeniu potenciálneho zákazníka, náhodného okoloidúceho. Jej funkciou je upútať, prilákať pozornosť. Viac farieb, viac produktov, vačšia pravdepodobnosť úspechu?

Naše poňatie tohto priestoru vychádza zo sposobu formovania výloh za čias preddemokratických. Nedostatok zbožia podmieňoval konečný výsledok. Výlohy zapĺňané „ zátišiami“ pozostávajúce z jedného produktu.

V dnešnej dobe multikonzumu sa stretávame s úplne protichodnou tendenciou. Presýtenosť, nevkus, chaos…

Našu inštaláciu tvorí stena pozostávajúca z množstva recyklovaného toaletného papiera. Produkt nevelmi lákavý, ačkoliv základný. Voľba tohto materiálu umožňuje tzv. prienik z jedného prostredia do druhého. Kukátka, objavujúce sa vo viacerých častiach steny, ponúkajú prípadnému divákovi možnosť nahliadnuť do priestoru za ňou. Práve tam dochádza k stretu. Pohľad dnu, pohľad von. Nesie v sebe prvok pozastavenia sa, ponúka divákovi akúsi spatnú vazbu, v podobe pohľadu žiarivého, farebného alebo skor znepokojujúceho či alarmujúceho?

Parené buchty

Zdání klame

Světelná instalace na fasádě chrámu Božího Spasitele.

Kráter

Výrazovou škálu tvorby Pavly Scerankové determinují jak kinetické objekty a monumentální instalace, tak i to, co sama tituluje pojmem videosocha. Všem společná je ale míra interakce mezi divákem a dílem, což platí i pro ostravskou realizaci Kráter. Její název rezonuje s báňskou tradicí města a také „funkce“ objektu v podstatě směřuje k analýze geologických struktur povrchu ostravských komunikací. Pohled do „jícnu“ kráteru se rovná pohledu do kaleidoskopu. Jako jakýsi mimozemský scanner, jenž ztratil kontakt s mateřskou civilizací, objekt náhodně bloudí městem odkázán na pomoc kolemjdoucích. Výsledky měření, jakož i nasbírané vzorky už ale neposílá zpět do kosmu, nýbrž je pouze zanechává v paměti jeho dočasných uživatelů.

GPS navigace udává pouze výchozí bod. Od okamžiku vypuštění objekt putuje městem zcela volně a bez kontroly.

Pavla Sceranková je absolventka pražské Akademie výtvarných umění. Pravidelně vystavuje od roku 2002 a je mimo jiné laureátkou ceny Václava Chada (2009) a finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého (2007). K jejím nejznámějším počinům patři instalace Umzug v prostorách pražské galerie Entrance (2007), Otevřeno-zavřeno v galerii Benzinka (2008) či „Alles wird gut“ v G99 v Brně (2009). V rámci stipendií pobývala např. na UDK Berlin (Prof.Tony Cragg) či v kanadském Quebecku (Pépinières européennes pour jeunes artistes).

http://www.scerankova.wz.cz/

(Ne)citlivá

Překládka zboží

Abide

Většina realizací Jana Zdvořáka vychází ze semiotického rámce příznačného pro jednu z nejrozšířenějších forem street artu, „graffiti“. Práce s textem je také základním determinantem jeho prostorových instalací, ve kterých dochází k střetu mezi jasně artikulovanou formou a jejím rozkladem na abstraktní, efemérně vyhlížející vzorce. Základem té ostravské je anglický termín „Abide“, který lze přeložit nejen jako „trvat“ či „podřídit se“, ale i jako „nemoci vystát“. Ve svém významu je tedy podobně nejednoznačný jako samy Zdvořákovy instalace.

Jan Zdvořák studuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vedle realizací ve veřejném prostoru (z poslední doby např. Objekt 09 situovany na piazzetě ND v Praze) pracuje i s médiem “obrazu”, které používá v intencích současných konceptuálních přístupů (např. instalace v prostorách klatovského kostela sv. Vavřince sestávající ze 140 obrazů od 42 autorů, spolupráce Petr Krátký).

Azyl

V podstatě nahodilá a nekoncepční kumulace soch, jejímž jediným společným jmenovatelem je téma figury, může v nevyužívaných komerčních prostorách vyvolávat otázky týkající se výtvarného provozu či fungovaní trhu s uměním jako takového. Jako „indoorová“ parafráze na instalaci „Park für unerwünschte Skulpturen“ (Springhornhof) dánské tvůrčí dvojice Dragset & Elmgreen se profiluje na způsob odkladiště soch, marně hledajících své uplatnění. Spíše než roli galerie ale daný prostor supluje ateliér vybavený pracovními rekvizitami. Snaha navodit tvůrčí atmosféru je však pouze zdánlivá, ve výsledku instalace působí poněkud odtažitě a jednotlivé sochy ponechává jejich osudu tím, že je aranžuje téměř jako módní figuríny. Celé pojetí je krajně inscenované, k čemuž přispívá i vědomě omezená komunikace s divákem, jenž je odkázán pouze na pohled přes sklo výlohy s nemožností vstoupit dovnitř.

Hana Bučková, Veronika Plátková, Veronika Štěpánová a Matěj Benařík jsou (nebo byli) studenty Katedry sochařství Fakulty umění OU.

Otisk I.

Otisk II.

713 stoned

http://www.2ndcolony.com/

HCGA

In Memory Mican